Nicht angezeigte Zwischenüberschrift

Albert Jungmann, který tehdy působil u vídeňské kriminální policie, Stuschku vyslýchal a zdokumentoval mnoho svědeckých výpovědí svých bývalých spoluvězňů. 15. prosince 1949 začalo hlavní přelíčení před vídeňským lidovým soudem. O dva dny později byl vynesen rozsudek: sedm let těžkého žaláře za velezradu, týrání a dotčení lidské důstojnosti. Deportace z Wulkowa, v jejichž důsledku vězni umírali a za něž Stuschka zodpovídal, nebyly předmětem přelíčení. Soudce neuznal ani to, že měl Wulkow charakter tábora, ani Stuschkovu činnost velitele. Již na začátku roku 1951 byl Stuschka díky tomu, že mu byla do trestu započtena doba, kterou strávil ve vyšetřovací vazbě, zprvu podmíněně, propuštěn na svobodu.

„Kdybychom chtěli uvažovat tak, že každá stavba, na níž byli použiti vězni koncentračních táborů, kteří tam i spali, představovala samostatný koncentrační tábor, došli bychom k nespočtu dnes již prakticky nezjistitelných koncentračních táborů.“

Z verdiktu vídeňského procesu, 1949