Erich Lichtblau / po roce 1945 Eli Leskly (1911–2004)
Kreslit a přežít
Erich Lichtblau v ghettu Terezín nakreslil mnoho karikatur. Na nich ironicky zachycuje situace a útrapy každodenního života v ghettu. Jak vysoce riziková taková činnost byla, ukazuje takzvaná „aféra terezínských malířů“: v létě roku 1944 byly objeveny obrazy známých umělců Lea Haase, Ferdinanda Blocha, Otta Ungara a Bedřicha Fritty, které přespříliš reflektovaly hrůzy každodenního života v ghettu. Umělci byli následně přeloženi do věznice gestapa v Malé pevnosti a odtamtud dále do vyhlazovacích táborů. Přežil pouze Leo Haas. S vědomím toho, jaké nebezpečí hrozí jemu a jeho ženě Else, Erich zničil popisky k obrazům, jejich názvy i texty a většinu obrazů rozřezal na kusy. Krátce nato se dostal do Wulkowa. Po osvobození složil obrazy dohromady a zčásti je namaloval znovu. Díky výstavě v Muzeu holokaustu v Los Angeles v roce 2010 vešlo jeho doposud neznámé dílo ve známost u širší veřejnosti.
Erich Lichtblau se narodil 16. června 1911 v malém moravském městě Hrušov, dnešní ostravské čtvrti, do maloměšťanské rodiny. Když bylo Erichovi jedenáct let, zemřel mu otec, povoláním krejčí, a Erich žil u svého dědy Samuela Storcha, který byl obchodní cestující a vážený člen židovské obce. Ve volném čase vytvářel umělecké řezby, které v Erichovy zanechaly hluboký dojem.
Po ukončení docházky na německojazyčné škole v Hrušově se nejprve chtěl stát elektrikářem, pak se však vyučil dekoratérem. Působil v hnutí sionistické mládeže a několikrát měl v plánu emigrovat do Palestiny, chyběly mu však „síla a prostředky“.
Roku 1930 začal studovat produktový design na odborné škole dekoratérské v Hamburku. Po ukončení studia se vrátil do Ostravy a pracoval zde jako dekoratér. 30. května 1937 se oženil s Elsou (Else) Sibiger, narozenou 26. července 1913.
Krátce po obsazení Československa v březnu 1939 oba utekli do Prahy, kde Erich pracoval jako stavbyvedoucí. Na začátku roku 1940 se Erich s Elsou přestěhovali do vísky Dobešice u Písku v jižních Čechách, aby zde se sionistickou mládežnickou skupinou podstoupili „hašaru“. Učili se hebrejsky a osvojovali si praktické vědomosti, které měli využít při emigraci do Palestiny. Z tohoto období pochází jediná fotografie, kterou manželé pořídili, než byli oba deportováni do ghetta Terezín.
Po rozpuštění hašary oba čekalo nucené pracovní nasazení a následně v listopadu 1942 deportace do ghetta Terezín, kde Ericha přiřadili na dílenský dvůr, takzvaný bauhof, a Elsu do úklidové čety v dětském domově a v kuchyni. O něco později Ericha přemístili do oddělení grafiky a reprodukce, úseku spadajícího pod technické oddělení. Zde mimo jiné pracoval na podobě divadla v ghettu. Síť sionistické mládežnické organizace pod zastřešujícím svazem Hechaluc v ghettu existovala nadále.
26. srpna 1944 přijel Erich Lichtblau pravděpodobně posledním transportem do Wulkowa, kde byl pracovně nasazen jako malíř. Elsa zůstala v ghettu a díky Erichově nasazení ve Wulkowě byla chráněna před deportací. Erichovy kresby ukryla, čímž je zachránila pro další generace. Ve Wulkowě zachytil Lichtblau Stuschkův sadismus jako kreslíř: nakreslil ponižující potrestání svého spoluvězně Ludwiga Breiera, který musel za přihlížení spoluvězňů vstoupit do jakési ptačí voliéry. Na dalším obrazu kreslil Erich své přátele v táboře Wulkow.
- © Soukromé
- © Soukromé
V únoru 1945 se Erich po nedůstojné osmidenní jízdě vlakem dostal zpět do ghetta. Krátce po osvobození si změnil jméno na Eli Leskly, protože v poválečném Československu bylo jeho německé jméno problematické. Začal restaurovat obrazy, které Elsa uschovala, a vytvářel i nové kresby o době svého věznění. V roce 1946 se Eli a Elsa stali rodiči: narodila jsem jim dcera Mira.
O dva roky později se narodil syn Rani. Rodina žila nejprve v Písku, velice blízko místa, kde probíhala hašara, a později se přestěhovala do Teplic, do bývalých Sudet. V roce 1949 emigrovala přes Itálii do Izraele.
Zde Eli pokračoval v restaurování, a když v sedmdesátých letech odešel do důchodu, věnoval se ztvárňování mnoha svých obrazů v plakátovém formátu. Roku 1976 se konala Eliho první výstava v památníku Beit Terezín, který založili přeživší ghetta, a v roce 1984, u příležitosti věnování větší části Eliho kreseb Muzeu holokaustu v Los Angeles, proběhla první výstava v USA.
V Izraeli si Eli nejprve vydělával jako malíř fasád. Od roku 1957 až do odchodu do důchodu o dvacet let později pracoval jako dekoratér oken v jednom telavivském obchodním domě. Zemřel roku 2004 ve věku 93 let. Elsa zemřela v roce 2010 ve věku 97 let. Až v tomto roce se jejich dcera Mira-Oren Leskly dozvěděla o otcově věznění ve Wulkowě.
- © The Hebrew University of Jerusalem