Albert Youngman (1925 - 2023)

Lovec nacistů

Albert Youngman (vlevo) se třemi přáteli ve Vídni 1941
  • © USC Shoah Foundation

Albert Youngman se narodil 17. května 1925 ve Vídni jako Albert Jungmann. Žil zde s matkou Josephine Jungmann, rozenou Fleischmann, později Reismann, svým otcem Heinrichem Jungmannem a otčímem Heinrichem Reismannem až do svých sedmnácti let. Albert nebyl nábožensky založen. V dětství slavili bar micva a židovské svátky v synagoze. Jak sám řekl, nikoli z náboženských, nýbrž ze sociálních důvodů.

V mládí byl Albert Youngman členem organizace sionistické mládeže Hašomer Hacair. Zde se diskutovalo, tančilo a kulturně žilo. Skupina se učila řemeslným pracím, které měly být užitečné při budování Izraele. Tyto znalosti se Albertovi později hodily v nacistických táborech. Byl také členem odbojové skupiny Vídeňská liga míšenců (Wiener Mischlingsliga). Skupina byla zaměřena na protirežimní propagandu a podporu partyzánů v tehdejší Jugoslávii. Její členové stavili doupata ve vídeňském lese, aby se zde mohli skrýt, a uniknout deportaci. Youngman sám o své odbojové činnosti nezanechal zprávy. Dle historičky Eleonore Lappin Eppel převzal zachování organizace v Terezíně a podle jeho osobní složky u vídeňské státní policie mezi lety 1941 a 1945 ilegálně pracoval pro Komunistickou stranu Rakouska. Po válce obdržel za své činy vyznamenání, které svým členům udílela Vídeňská liga míšenců.

Krátce před začátkem války se Heinrichu Jungmannovi nepodařilo emigrovat se synem do Austrálie. V patnácti letech byl Albert nuceně nasazen v táboře na jihu Rakouska, na hranici
s tehdejší Jugoslávií. Musel zde vykonávat těžkou fyzickou práci na stavbě elektrárny na Drávě v Lavamündu. Následovaly různé řemeslné práce ve Vídni. Albert byl s matkou v červnu 1943 deportován do Terezína. Dlouho byli chráněni před deportací, protože Albertova matka musela vydávat potravinové lístky a Albert sám vyklízel byty po deportovaných Židech. Otci se nakonec podařilo různými oklikami utéct do USA. Albertova otčíma již v roce 1940 deportovali do Polska a odtamtud byl odvlečen na Sibiř.

Albert se po asi devíti měsících strávených v Terezíně dobrovolně přihlásil na pracovní nasazení ve Wulkowě, aby uchránil matku před deportací. Zde pracoval jako elektrikář a jeho specializací byla instalace telefonu v táboře. Díky této činnosti požíval jistých privilegií a spolupracoval s důstojníky SS v jejich barácích. Tato práce mu umožňovala přístup do místnosti, kde se skladovaly a před vězni zadržovaly balíky od příbuzných. Poté, co vyšla najevo krádež balíků, byl ošklivě ztýrán velitelem tábora Franzem Stuschkou a zřejmě za trest byl deportován do Sachsenhausenu.

V listopadu 1944 si Alberta Youngmana všimli norští političtí vězni, kteří mu místo žluté hvězdy dali červený trojúhelník. Albert byl odteď v táboře za politického vězně, nikoli židovského. To mu zachránilo život. V Sachsenhausenu zažil několikahodinové apely a dvanáctihodinové pracovní dny a dostal zápal plic. Na konci dubna 1945 byl ze Sachsenhausenu vypraven pochod smrti směrem na severozápad, který Albert přežil. Při tomto pochodu se znovu shledal s přítelem
a spoluvězněm z Wulkowa, Hansem Edelem. Oba se dočkali osvobození nedaleko Schwerinu. Albertova matka válku přežila a byla osvobozena v Terezíně.

Albert Youngman se vrátil do Rakouska a již v červenci 1945 začal pracovat pro vídeňskou státní policii. Vysoký podíl komunistů a bývalých vězňů u státní policie významně přispěl k počáteční denacifikaci a k vybudování demokratických struktur.

„Naším úkolem bylo lovit nacisty a já v tom byl dobrý. Vypátrat, připravit se na pronásledování, vyšetřování, výpovědi svědků. […] Několikrát jsem pracoval v utajení a předstíral jsem, že jsem bývalý esesman.“

Albert Youngman, 1996

Albert Youngman se sám podílel na zatčení Stuschky a na vyšetřování případu. Po návratu se oženil s Annou Lehotzky a roku 1948 oba společně s dcerkou Evou emigrovali do USA. Zde o něco později spatřil světlo světa syn Kenny. Albert se znovu naučil podlahářství a úspěšně provozoval vlastní obchod.

Albert Youngman byl později v kontaktu s ostatními wulkowskými vězni a účastnil se velkého setkání v roce 1997 v USA. Kdy zemřel, nám doposud není známo. Zemřel 23. ledna 2023.

Úryvek z rozhovoru s Albertem Youngmanem z 22. dubna 1996 (kód rozhovoru: 12310. Visual History Archive)
  • © USC Shoah Foundation