Deportace a útěky

Velitel tábora Stuschka byl po válce před vídeňským lidovým soudem obviněn mimo jiné z vraždy. Šlo především o případ Herberta Grätzera. Grätzer uprchl do Berlína ke své matce, tam jej vyslídil sám Stuschka a odvezl ho zpět do Wulkowa. Během výslechu ve Stuschkově baráku zaslechlo shodně několik vězňů výstřel. Vězenkyně, která musela jít do místnosti, vyprávěla, že na podlaze byla krev. Nikdo z těch, kdo svědčili před soudem, však neviděl mrtvolu. Stuschka byl zproštěn obvinění z vraždy. Přesto nesl alespoň částečnou zodpovědnost za smrt mnohých wulkowských vězňů: nemocné vězně nechal deportovat zpět do ghetta Terezín, což se vzhledem k organizovaným masovým deportacím z Terezína do Osvětimi zpravidla rovnalo rozsudku smrti. Kromě toho nechával odvážet vězně do koncentračního tábora Sachsenhausen nebo do věznice gestapa v Malé pevnosti, která se nacházela vedle ghetta Terezín. Mnoho vězňů tam bylo zavražděno.

„18. 1. 1945 mě [Stuschka] s dalšími devíti poslal na shromaždiště do Berlína, sedm z nás jelo dál, co se stalo s těmi třemi dalšími spoluvězni, to nevím. Nás sedm odjelo do Malé pevnosti v Terezíně, odkud jsem se po onemocnění tyfem sám vrátil 25. 5. 1945. Šest spoluvězňů, kteří se mnou jeli, bylo zabito. Já jsem si zachránil život díky tomu, že jsem se dobrovolně přihlásil na kopání hrobů.“

Mikuláš Deckner, nedatováno

„13. 11. 44 poslal vedoucí tábora […] mě a dalších asi 20 vězňů […] v trestním transportu rukojmích kvůli útěku dvou vězňů z našeho komanda s poznámkou „návrat nežádoucí” nejprve do Schulstraße v Berlíně a o několik dní později do KT Sachsenhausen.“

Jiří Vaníček, 1996

V ulici Schulstraße v berlínské čtvrti Wedding se od března 1944 nacházel sběrný tábor pro Židy z Berlína. Byl zřízen v části židovské nemocnice. Ti, kdo byli za trest odvezeni z Wulkowa, přišli nejprve sem. Tam se setkali s jinými vězni, kterým vyprávěli o týrání ve Wulkowě. Někteří byli s pomocí lékařského personálu prohlášeni za „neschopné transportu“. Osvobození se dočkali v Berlíně.

„Těžce nemocná jsem zůstala v policejní nemocnici v Berlíně. Šest měsíců jsem tam byla, protože jsem měla takové následky, že jsem se z nich dodnes zcela nevzpamatovala. Chci doufat v to, že tahle bestie dostane smrt, kterou zaslouží, protože má sama na svědomí lidské životy.“

Hildegard Kirmes, 1949

„2. prosince [1944] jsem přijela s transportem rukojmích […] do Berlína a byla jsem jako těžce nemocná odvedena na policejní stanici židovské nemocnice. Znovu se mě dotkla smrt, ale asi mě ještě nechtěla, protože jsem přežila veškeré další transporty z policejní stanice do Ravensbrücku a 22. dubna 1945 jsem byla konečně osvobozená, když sem vtrhli Rusové.“

Käthe Rosenbaum, nedatováno

Mužští vězni z Wulkowa byli deportováni z Berlína do KT Sachsenhausen. Na tamním „průmyslovém dvoře“ zavraždili příslušníci SS na jaře 1945 nejméně 2000 vězňů. Přitom byli zabiti i wulkowští vězni. Některým se naopak podařilo nechat se při příjezdu do tábora zaregistrovat jako političtí vězni. Když teď s červeným trojúhelníkem nebylo poznat, že jsou Židé, zvýšily se jejich šance na přežití. Jedním z nich byl Albert Jungmann, který přežil pochod smrti ze Sachsenhausenu do Mecklenburgu.

„Lidé, kteří přišli do Sachsenhausenu, byli určeni k likvidaci. Jeden Dán v táboře, sám vězeň, mi řekl, že se mu podařilo zničit můj kartotéční lístek a lístek jakéhosi Hanse Edela, takže jsme se vyhnuli likvidaci. Fiala, kterého [Stuschka] kvůli údajné špionáži poslal do Sachsenhausenu, a Prinz, už nežijí.“

Albert Jungmann, 1947

Většina wulkowských vězňů byla držena jako rukojmí. Když uprchli, nebyli už jejich příbuzní v Terezíně chráněni. Přesto došlo kromě útěku Herberta Grätzera i k mnoha dalším. Vězni na útěku se pravděpodobně vyznali v regionu a neměli žádné příbuzné v Terezíně. Mezi nimi byl i přítel Berlíňanky Margot Friedländer. Po návratu wulkowských vězňů do ghetta Terezín v únoru 1945, ve kterém tehdy byla i Margot, potkala svého budoucího muže Adolfa Friedländera:

„‚Odkud jsi,‘ zeptala jsem se. ‚Z Wulkowa.‘ ‚Tak to možná znáš mého přítele. Říká se mu     Frťan.‘ ‚Frťan, ano, ten tam byl,‘ řekl. ‚Ještě před pár týdny.‘ ‚Kde je teď?‘ Adolf zaváhal.
‚Prý utekl. Alespoň se o to pokusil. Ale chytli ho.‘ Adolf nevěděl, jestli Frťana zastřelili     nebo ho poslali na Východ. Kdyby byl Frťan vydržel jen o pár dní nebo týdnů déle, byl by     přijel se všemi ostatními zpátky do Terezína. Býval by přežil.“

Margot Friedländer ve zprávě „Zkus si zařídit život. Židovka schovaná v Berlíně“, str.     203f.