Nacistický aparát ve Wulkowě
Berlín byl jakožto říšské hlavní město a mocenské centrum důležitým cílem spojeneckého bombardování. Již během válečných příprav nacistický režim přemýšlel o záložních sídlech ukrytých před bombami. Vzhledem k zesílenému bombardování od roku 1943 se vedení RSHA rozhodlo, že nechá zřídit velkou záložní úřadovnu ve wulkowských lesích – s plánovanými 1 000 pracovníky to měla být největší úřadovna Hlavního říšského bezpečnostního úřadu.
Vzhledem k zesílenému spojeneckému bombardování Berlína od roku 1943 rozhodlo velení RSHA, že v lesích u Wulkowa zřídí velkou záložní úřadovnu (krycí název Zossen). Od března 1944 byly stavební práce v plném proudu a pracovníci RSHA se v létě nastěhovali do kanceláří záložní úřadovny (krycí název Jezevec, Dachs), jinde se však nadále stavilo. Do Wulkowa bylo vedle specializovaných oddělení zaměřených na opozici, sabotáž a kontrarozvědku přesunuto i mnoho zemských referátů gestapa jako například „referát Polsko“.
Stranou všech náletů a s pomocí zpravodajského spojení s ústřednou v Berlíně mohli nacisté ve Wulkowě plnit své zločinecké úkoly. Agendou pracovníků tohoto referátu byli v rámci Říše mimo jiné rasově perzekvovaní nuceně nasazení Poláci. Pro sebemenší přestupky byli deportováni do koncentračních táborů. Tito pracovníci byli zodpovědní i za zabíjení Poláků, kterému se pro zastření skutečnosti říkalo „zvláštní zacházení“.
„Židům je známo pouze to, že staví baráky pro příslušníky SS. Skutečná jména stavebníků, resp. účel stavebního záměru nesmí být v jejich přítomnosti zmíněn (pozor na dálkové hovory)!“
Z předpisů pro strážní jednotky SS, 1944
Od srpna roku 1944 byli židovští vězni nuceně nasazeni na novou stavbu: pro stranickou kancelář NSDAP byl zřízen zpravodajský barák s krycím názvem „Bärau“. Vedoucí stranické kanceláře NSDAP Martin Bormann se jako nejbližší důvěrník a faktický zástupce Hitlera podílel na všech důležitých rozhodnutích nacistického režimu.
„Mimo administrativy byla v některých barácích uložena různá tajná dokumentace. […] Doklady, fotodokumentace, zbraně a výbušniny, které zabavila německá policie [a. j.] odbojovým skupinám. Byla zde i archivována dokumentace z atentátu na Hitlera.“
Bývalí wulkowští vězni, 1995
„Dostal jsem rozkaz od gruppenführera Müllera, abych se hlásil v Trebnitzu u Berlína 28. ledna 1945. Tam byl evakuován určitý počet pododdělení departmentu IV. Tento tábor pozůstával z baráků a měl krycí jméno Dachs. […] Mým posláním bylo, abych prohlédl dokumenty týkající se slovenského povstání a abych radil, pomáhal a informoval znalce.“
Výpověď esesmana Dietera Wislicenyho v roce 1945 v Norimberku.
Masivní nálety na Hamburk v létě roku 1943 měly velký vliv na rozhodování nacistických pohlavárů. Říšský vůdce SS a šéf německé policie Heinrich Himmler dal 31. července 1943 rozkaz k „odvezení veškerých kartoték a důležitých podkladů z Berlína do bezpečnějších úkrytů“. Kromě toho plánovali příslušníci SS i přemístění celých úřadoven. V rauenských kopcích mezi Fürstenwalde a Bad Saarowem museli vězni tábora budovat podzemní zpravodajskou ústřednu pro Hlavní velitelský úřad SS (SS-Führungshauptamt) (krycí název: Liščí nora, Fuchsbau). V okolí vznikly další úřadovny a obytné čtvrti pro esesmany a jejich rodiny. Ústřední stavební správě SS (SS-Zentralbauleitung) v Bad Saarow, která vznikla pro tyto účely, byly podřízeny pobočné tábory v Bad Saarowě, Storkowě, Spreenhagenu, Kolpinu a v poněkud vzdálenějším Trebnitzu – vězni tohoto tábora museli s největší pravděpodobností pracovat i na stavbě ve Wulkowě. Projekty SS na přemístění do fürstenwaldského regionu a ve RSHA, Hlavního říšského bezpečnostního úřadu, do Wulkowa byly propojené.
- © Spolkový archiv Berlín
Adolf Eichmann, vedoucí „židovského referátu“ gestapa, nebyl zodpovědný pouze za plánování záložního tábora, ale také byl prvním velitelem terezínských pracovních komand. Jen krátce poté, co do Wulkowa přijeli první vězni, předal velení svému dlouholetému spolupracovníkovi Franzi Stuschkovi. Stuschka již působil v „ústřednách pro židovské vystěhovalectví“ ve Vídni a Praze. Téměř všichni přeživší jej charakterizují jako krutého a sadistického člověka. Měl pod sebou ještě alespoň tři další Rakušany z Eichmannova referátu, kteří se zčásti podíleli na týrání vězňů. Stráže tvořili etničtí Němci (Volksdeutsche) z Rumunska. Takto byli v jazyce nacistů označováni příslušníci německých menšin ve východní Evropě. Dohled nad stavbou pro stranickou kancelář NSDAP (Z-Baustelle) převzalo komando členů Schutzpolizei z Frankfurtu nad Odrou.
- © Soukromé