Henry Frank (1918-2002)
Komik
- © WDR
- © USHMM
„Milý Heinzi, doufám, že jsi živ a zdráv. Mně už se daří lépe. […] Piš často. Doufám, že se brzy vrátíte. Všichni posíláme mnoho srdečných pozdravů a líbáme tě.“
Tato dopisnice je jedna z mnoha, které Anna Frankenstein v roce 1944 poslala z ghetta Terezín svému synovi Heinzi Frankensteinovi na adresu „Pracovní nasazení Barackenbau“. Pracovní nasazení na výstavbě baráků (Arbeitseinsatz Barackenbau) znamená pracovní nasazení ve Wulkowě, v pobočném táboře ghetta Terezín, kam byl Heinz se skupinou mladých mužů v březnu 1944 deportován, aby stavil záložní prostor pro RSHA. Vězňům bylo řečeno, že pokud budou spolupracovat, budou jejich příbuzní chránění před „transportem na Východ“. Ve Wulkowě Heinze a ostatní vězně příslušníci SS týrali. Když se Heinz v únoru 1945 vrátil do Terezína, byly už jeho matka a sestry v Osvětimi.
Henry Frank se narodil roku 1918 jako Heinz Frankenstein v Berlíně a byl nejmladším z dětí. Dětství Henryho a jeho čtyř sester bylo neblaze ovlivněno chudobou. Otec Jakob, nositel Železného kříže, byl zraněn v první světové válce. Protože pro něj bylo v důsledku nemoci a zranění obtížné pracovat, čistila matka hroby na židovském hřbitově, aby rodinu uživila. Rodina nebyla příliš nábožensky založená, slavily se akorát ústřední židovské svátky. Ve smíšeném náboženském prostředí měli členové rodiny mnoho přátel, do roku 1933 nezažili antisemitismus. Po roce 1933 se jejich život změnil: Henry musel přestat navštěvovat veřejnou školu a on i jeho čtyři sourozenci začali pracovat, aby rodinu podpořili. Henry nejdříve v sousedství rozvážel uhlí a poté pracoval v muniční továrně.
Po napadení Polska Německem utekla Henryho nejstarší sestra Dorothea s rodinou do Anglie, zbytek rodiny Frankensteinových raději zůstal v Berlíně. Když byl Henry s matkou a dvěma sestrami Inge a Irene v květnu roku 1942 deportován do ghetta Terezín, otec Jakob a sestra Gerda už nežili. Gerdu měsíc předtím, v dubnu 1942, deportovali s rodinou do varšavského ghetta a zavraždili v Pobaltí. Otce zavraždili v rámci takzvané „odvetné reakce“ na žhářský útok dvou komunistických odbojových skupin na propagandistickou výstavu „Sovětský ráj“. Týden před deportací Henryho, jeho matky a obou sester byl otec s 500 dalšími muži „jako rukojmí“ zatčen gestapem, odvlečen do koncentračního tábora Sachsenhausen a tam na konci května zastřelen.
V ghettu Terezín musel Henry nejdříve pracovat jako ošetřovatel v nemocnici ghetta, později na psychiatrii. Ve Wulkowě byl díky svému „berlínskému ksichtu“, humoru a kabaretistickým vložkám mezi spoluvězni oblíben. Tamější velitel Franz Stuschka jej ošklivě týral. Tou dobou byla Henryho sestra Irene v říjnu roku 1944 kvůli nemoci deportována do Osvětimi. Matka se dobrovolně přihlásila do transportu, aby mohla odjet s ní. Když se sestře Inge, která v Terezíně zůstala, podařilo za nimi o několik dní později přijet, byly už obě po smrti v plynové komoře. Inge deportovali dále do Oederanu, do pobočného tábora Flossenbürgu, kde byla nuceně nasazena v muniční továrně. Henryho poslali v březnu 1945, měsíc po návratu do Terezína, do tábora ve Schnarchenreutu u Hofu, kde měl renovovat ubytovací prostory. Již o měsíc později musel společně s dalšími 200 vězni pěšky zpět do Terezína, kam přeživší pochodu 20. dubna 1945 dorazili. O den později se zde znovu shledal se svou sestrou Inge, kterou sotva poznal.
Když Terezín 8. května osvobodila Rudá armáda, nemohli Henry s Inge tábor hned opustit kvůli tyfové epidemii. Americká armáda odvezla sourozence do tábora Displaced-Persons-Lager Deggendorf, cestou si však Henry při nehodě zlomil žebro. V Deggendorfu Henry zůstal až do své emigrace do Spojených států amerických na jaře roku 1946. I jeho sestra Inge zde zůstala až do svého odjezdu do Anglie v září 1946. Odtamtud se přestěhovala ke své sestře Dorothee na malou farmu ve Skotsku a v listopadu 1949 se i ona přestěhovala do USA. Henry dostal v USA, ač nejprve neuměl anglicky, místo strojního zámečníka v továrně, později pracoval ve velkoobchodě s masem. Jméno si změnil na Henryho Franka. V dubnu 1948 se oženil s Irene Silbersteinovou, se kterou se poznal v Deggendorfu. Henrymu a Irene se narodily dvě děti a rodina se přestěhovala do New Jersey. Pravidelně zde navštěvovali místní školy a pořádali přednášky o tom, jak je zasáhl holokaust. Henry se aktivně podílel na organizaci setkání bývalých wulkowských vězňů.
- © USHMM