Werner Falk (1908 – 1945?)
O útěcích
- © Jad Vašem
Werner Falk se narodil 21. března 1908 v Hannoveru do židovské rodiny. Společně s matkou Annou Karolinou Falk (rozenou Cleffmann) byl „93. starobním transportem“ 30. června 1943 deportován z Berlína do Terezína. Naposledy bydleli v bytě ve východoberlínské lokalitě Samariterviertel v ulici Rigaer Straße č. 27, v bývalém obchodě s uhlím s výhledem do dvora. Tam žil Werner se svojí matkou, svojí křtěnou sestrou Grete Wolters a její dcerou Giselou (nar. 1930) – aniž si někdo povšiml, že jsou Židé – v chudých poměrech. Werner zpočátku pracoval jako spolumajitel papírenského velkoobchodu a po zostření protižidovských represí směl zůstat jako pomocný dělník v obchodě.
Vyprávění Wernerovy neteře Gisely Wolters-Sajn:
„Měla jsem ještě jednoho strýce [Wernera Falka], tedy syna mé babičky, jak jsem říkala, a ten byl zaměstnán v papírenském velkoobchodě. A tu firmu měli ovšem se šéfem spolu. Ten šéf byl takříkajíc i společník, akorát strýc nesměl být jako Žid zaměstnán, a už vůbec ne jako šéf. A tak se domluvili, že ho budou ve vlastní firmě registrovat jen jako baliče. Strýc se tak pravděpodobně ještě staral o rodinu, dokud mohl.“
Wernerově sestře Grete Wolters se několikrát povedlo zatajit židovské kořeny Falkových před úřady. Podle Giseliny zprávy mohla rodina díky této úspěšné taktice netransparentnosti vést relativně nerušený život. Grete byla zaměstnána v obchodě s fototechnikou a byla uznávána jako fotografka obzvláště mezi rekreanty z řad wehrmachtu. Až když se na rodinu Falkových začalo v roce 1943 soustředit gestapo, musel žít Werner schovaný ve sklepě svého papírnictví. Když si pak pro Annu s Wernerem někdy na konci června přece jen přišlo gestapo, ležela sestra zrovna s akutním záchvatem slabosti v nemocnici (diagnóza: tuberkulóza) a nemohla již dále ovlivňovat, co se dělo. Předem se jí podařilo pouze zajistit útěk třináctileté Gisely. Giselina dobrodružná vyprávění o okolnostech útěku, přechodné adopci starším párem, rozdělení cest matky Grete a dcery Gisely a nakonec šťastného shledání s nemocnou matkou v zimě roku 1944 v teplickém sanatoriu by vydaly na další kapitolu. Gisela a Grete zůstaly s Annou Falkovou po osvobození Terezína a po konci války v Trnovanech v ČSR.
Werner se v roce 1944 v Terezíně přihlásil na práci ve Wulkowě. Odsud se pokusil v říjnu roku 1944 utéct do Berlína. Tam byl podle všeho dopaden gestapem, byl vězněn v Schulstraße a deportován do Sachsenhausenu nebo do terezínské Malé pevnosti. Po dohodě židovského staršího Benjamina Murmelsteina s velitelem ghetta Terezín Karlem Rahmem 20. února 1945, po návratu wulkowské skupiny do ghetta, byl Werner Falk vyškrtnut ze seznamu obyvatel ghetta. Zde se jeho stopa ztrácí. Jeho matka Anna na tom již v důsledku starostí a strádání v ghettu i přečkané meningitidy nebyla dobře a o svém synovi už se nedozvěděla. Intenzivní pátrání po bratru a synovi v roce 1947, které podnikla Grete Wolters (Greta Woltersová) jménem své matky Anny Falkové, nepřinesla žádné výsledky.
Vyprávění Wernerovy neteře Gisely Wolters-Sajn:
„A moje matka (Grete Wolters) ale bratra hledala. A protože se ptala po celém městě, narazila na jednoho muže. Jmenoval se Liewerand. A toho shodou okolností transportovali s mým strýcem do tábora Wulkow-Zossen, to byl krycí název. Ten dokázal říct, co se se strýcem stalo. Měli stavit baráky a strýc chtěl utéct, protože si pravděpodobně všiml, že je blízko Berlína. Bylo to tady u Berlína. A už se o to pokusil a oholili ho, celou hlavu dohola, a zavřeli ho do bunkru, u Wulkowa. A pak ho zřejmě… všechny je poslali transportem zpátky do Terezína. Nechtěli je mít v blízkosti Berlína… protože…“
Wolters-Sajn, Gisela. Rozhovor 32275. Visual History Archive. USC Shoah Foundation 1997. Transkript Freie Universität Berlin. 2012. Web. [05.10.2023].