Násilí a tresty
Každodenní život vězňů v pobočném táboře Wulkow se nesl v atmosféře strachu a násilí. Dennodenně byli vystaveni svévolným trestům: dlouhému apelu, zastavení přídělů jídla, bití nebo pobytu v bunkru. Za postihy byl zodpovědný především velitel tábora Franz Stuschka.
Vězni měli jen ve velmi málo případech možnost vyhnout se týrání, protože důvody byly často vykonstruované. Stuschka většinou své povely artikuloval tak, aby jim vězni nerozuměli a provedli je nesprávně, nebo je trestal, když podle jeho názoru pracovali málo.
Týral vězně ve svém baráku, kterému vězni přezdívali „dům smíchu“. Tam vězně příšerným způsobem bil, většinou zámkem na kolo, který vždy nosíval v holínkách.
Kromě trestů bitím Stuschka sahal i k dlouhým apelům. Vězni při nich museli dlouhé hodiny stát venku, i v zimě v mrazu, nedostatečně oblečeni a bez stravy. Zastavení přídělů jídla vězňům hrozilo neustále. Mohlo se omezit na jedno jídlo nebo trvat několik dní.
Pro mnoho vězňů byl jedním z nejhroznějších míst v táboře takzvaný bunkr. Byla to malá jáma, zakrytá kmeny stromů, půdou a trávou, v níž nebylo možné stát vzpřímeně. V bunkru bylo někdy zavřeno až 20 vězňů – i po dobu několika dní – oblečených jen ve spodkách a bez jídla.
Uprostřed zimy nechal Stuschka vězně postavit velkou ptačí klec. Byla vysoká asi dva metry a tvořily ji železné tyče a dřevěná podlaha. Sem vězně „v lehčích případech“ ráno zavírali a až večer pouštěli. Po Stauffenbergově atentátu na Hitlera nechal Stuschka v táboře postavit šibenici.
Žádná poprava se ale nekonala. Vězni se domnívali, že měl Stuschka strach z toho, jaké důsledky by z toho vyvodil jeho nadřízený.
Kromě tělesné a duševní újmy svých obětí byl Franz Stuschka zodpovědný i za smrt několika vězňů, které s poznámkou „návrat nežádoucí“ (Rückkehr unerwünscht) nechal deportovat do koncentračního tábora. Většina z nich nepřežila.
- © Soukromé
- © Soukromé
- © Hebrejská univerzita v Jeruzalémě
Pozor
Následující citace některých vězňů obsahují popisy násilí, které zažili v táboře Wulkow.