Citace k podkapitole "Násilí a tresty"

„Důvody k týrání ze strany obžalovaného byly dle mého názoru všeobecně vzato vykonstruované. Podnětem bylo například to, když vězeň chybně provedl rozkaz, protože ty byly z velké části zadávány tak, aby musely být pochopeny nesprávně, a měl jsem dojem, že to byl ze strany obžalovaného čirý sadismus, protože zcela neoprávněně a bezdůvodně bil lidi tím nejhorším způsobem. Určitě k tomu neměl žádný důvod, protože pracovní zápal vězňů musel být vždy velký, jelikož byly pracovní skupiny střeženy a pozorovány esesmany […] Nebylo možné tam jen tak klidně stát a nic nedělat.“

Výpověď svědka Franze Cernocha před lidovým soudem ve Vídni, 15. prosince 1949

„Je možné, že se obžalovaný těžko ovládal, ale že by se těžko ovládal každý den, to si nemyslím, a z jeho chladných pohledů plných hněvu, kterými nás častoval, bylo spíš možné vyčíst určitý hrozivý klid nežli vnitřní hněv, jak tomu bývá u prchlivých lidí.“

Svědecká výpověď Herberta Neuhause před lidovým soudem ve Vídni, 15. prosince 1949

„Jednou jsme museli v prosinci od osmi hodin večer do tří do rána stát venku oblečeni jen ve spodkách, protože jsem prý mluvil česky, i když česky vůbec nerozumím. Obžalovaný tehdy nařídil, abychom šli všichni ihned do baráku a že nesmíme promluvit. Když jsme pak byli všichni vysvlečeni jen do košile a spodků, znovu přišel a vyhnal nás a venku nám ještě sebral košile.“

Svědecká výpověď Antona Weisse před lidovým soudem ve Vídni, 15. prosince 1949

„Tesař Rutar nám v baráku vyprávěl, že ho Stuschka v noci vytáhl a polil kbelíkem vody. Bylo chladno, asi minus 18 stupňů. Musel venku stát dlouhou dobu.“

Svědecká výpověď Waltera Kormise, 1. srpna 1947

„Pak jsme měli ještě židovského dozorce Arndta, který nic nehlásil. Tehdy ho, bylo to kolem poledního, obžalovaný postavil na vyvýšené místo, oblečeného jen v košili
a kalhotách, s obličejem ke stromu, kde musel stát 24 hodin a celou dobu se musel dívat na ten strom. V noci ho odvedli do baráku obžalovaného, kde ho obžalovaný strašlivě ztloukl židlí, protože se jednou podíval stranou […]“

Svědecká výpověď Franze Cernocha před lidovým soudem ve Vídni, 15. prosince 1949

„Pamatuji si i týrání člena stráže ghetta Tichauera. Jeden vězeň za bílého dne kradl na poli brambory a esesman Broschek ho za to zfackoval a vězeň za trest nedostal oběd. Tichauer si myslel, že se tím věc vyřešila, a Stuschkovi nic nehlásil. O několik dní později ho při večerním apelu Stuschka vyvolal.“

Svědecká výpověď Franze Cernocha před lidovým soudem ve Vídni, 15. prosince 1949

„[…] Nato mu obžalovaný strhl z hlavy čepici, popadnul dřevěný klacek a Tichauera jím hodinu bil. Mezitím se setmělo. Pořád jsme tam stáli a slyšeli údery dřevěného klacku, kterým obžalovaný mlátil ubožáka, jenž už se zhroutil. Nedokážu přesně říct, jak dlouho to trvalo, nicméně ten nebohý muž kňučel jako nemocné zvíře.“

Svědecká výpověď Herberta Neuhause před lidovým soudem ve Vídni, 15. prosince 1949

„Z marodek museli odmontovat kamna, aby tam nemocní neměli pohodlí.“

Vzpomínková zpráva Ludwiga Breiera, nedatováno

„[…] A v této třímetrové místnosti se nás mačkalo asi dvanáct, v absolutní tmě, s nějakou dekou na zemi, ale nemohli jsme ani stát, ani normálně ležet nebo sedět. Bylo možné ležet jen napříč, s nohama nahoře, opřenýma o protější zeď.“

Rozhovor s Jiřím Vaníčkem, 11. prosince 1993