Vznik a funkce
Ghetto Terezín (Theresienstadt) bylo zřízeno příslušníky SS na podzim roku 1941 ve stejnojmenném pevnostním městě v okrese Litoměřice v Čechách, severozápadně od Prahy, na Němci okupovaném území Protektorát Čechy a Morava. Čeští obyvatelé byli nuceně přesídleni do vnitrozemí. Evakuace ještě nebyla zcela dokončena, když v listopadu přijeli první deportovaní Židé z Prahy, aby vybudovali tábor. Postupně byli do ghetta deportováni Židé ze všech Německem okupovaných území. Součástí připravovaných plánů na vyvraždění všech Židů bylo rozhodnutí nacistických funkcionářů z ledna roku 1942 v rámci takzvané konference ve Wannsee udělat z Terezína „starobní ghetto“ (Altersghetto). Terezín se tak jako přestupní stanice na cestě k likvidaci stal dílem konceptu, s jehož pomocí se příslušníci SS snažili zastřít rozsah masového vraždění.
- © Soukromé
Na základě výnosu Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA) z 21. května 1942 měly být z německé říše do Terezína deportovány tyto osoby: (1) stářím sešlí Židé se svými manželskými protějšky starší 65 let nebo v případech tělesně sešlých 55 let, (2) držitelé vysokých válečných vyznamenání a odznaků za zranění z první světové války, jakož i jejich ženy, (3) židovští manželé z již neexistujících smíšených manželství a (4) svobodní Židé, kteří byli pronásledování jako takzvaní míšenci. Vedle ghetta Terezín ve Velké pevnosti se v Malé pevnosti nacházela věznice gestapa.