Käthe Rosenbaum (1906-?)
Život na nitce
- © Centrum Judaicum, Berlin
Käthe Rosenbaum se narodila 14. října 1906 v Hamburku jako Käthe Lindenbaum. Její rodiče, Cläre a Isidor Lindenbaumovi, byli oba židovského původu, otec pracoval jako obchodník. Käthe měla jednoho bratra, Herberta. Absolvovala studium rentgenové asistence v nemocnici Urban-Krankenhaus v Berlíně. V roce 1924 se vdala za Arna Lorenze, člena Komunistické strany Německa. Lorenz byl v roce 1933 zatčen a za trest musel opustit Německo. Krátce nato zemřel v Amsterdamu. Po Arnově smrti se Käthe seznámila s Paulem Rosenbaumem, za kterého se provdala 15. listopadu 1941. Oba působili v Lize za lidská práva a v jejich bytě se konala antifašistická a pacifistická setkání. To bylo velkým trnem v oku gestapu. Po jednom výslechu v roce 1938 byl Paul Rosenbaum na pět měsíců deportován do Sachsenhausenu. Vrátil se těžce nemocný a utrpěl několik mozkových mrtvic. Käthe o svého muže pečovala a zajistila mu ošetření v židovské nemocnici v Berlíně.
4. března 1943 byli Rosenbaumovi zatčeni v bytě v Berlíně-Wilmersdorfu. Käthe byla odvedena do sběrného tábora v Große Hamburger Straße, Paula hospitalizovali v židovské nemocnici. Kvůli manželově těžké nemoci byli oba 16. června 1943 „91. starobním transportem“ deportováni nikoli do vyhlazovacího tábora, nýbrž do Terezína. V Terezíně dělala Käthe mistrovou v prádelně. Paul zemřel 20. února 1944 v „krankenrevíru“.
28. června 1944 byla Käthe deportována do Wulkowa. Není známo, co tam přesně dělala, existuje pouze tato poznámka: „28. června 1944 jsem přijela do koncentračního tábora Wulkow. Tam to bylo peklo.“ „Kapitola Wulkow“ pro Käthe skončila 15. září 1944, když byla deportována do sběrného tábora v berlínské Schulstraße. Kvůli těžké nemoci ji nakonec 25. prosince 1944 převezli do židovské nemocnice. Zde díky onemocnění unikla několika deportacím do Ravensbrücku a 22. dubna 1945 se konečně dočkala osvobození. Po úplném zotavení byla Käthe 1. července 1945 propuštěna z nemocnice.
27. října 1945 podala žádost o uznání statusu oběti nacistické perzekuce, aby jí stát jako oběti fašismu vyplácel odškodnění a další formy peněžní pomoci. Vzhledem k tomu, že byla perzekvována a měla průkaz oběti fašismu, byla tato žádost pravděpodobně schválena.
V dopise, který psala příbuzné do Šanghaje, psala Käthe Rosenbaum o svých zážitcích od zatčení až po nemoc. Psychické následky je možné si domyslet: „Už zase na mě sáhla smrt, ale ještě si mě nechce vzít […] To, co mi zůstalo v duši, už nikdy nevymažu, ale žiju a to je ta největší výhra.” Bratr Herbert a matka emigrovali zřejmě v roce 1938 nebo dříve do Švédska a usilovali o to, aby se za nimi Käthe po roce 1945 mohla přestěhovat. Není známo, zdali byly tyto snahy úspěšné, ani se neví nic o jejím dalším životě.